Blog Kluwer Arbitration zveřejnil 19. června 2026 rozbor kanadského rozhodnutí ve věci ARIHQ v. Santé Québec, v němž Vrchní soud v Québecu (Québec Superior Court) jako první státní soud zrušil rozhodčí nález připravený za pomoci umělé inteligence. Důvodem byla skutečnost, že stěžejní právní autority, o které rozhodce opřel své odůvodnění, ve skutečnosti neexistovaly — šlo o tzv. halucinace generativního systému.
Spor vzešel ze vztahu mezi neziskovou organizací Association des ressources intermédiaires d'hébergement du Québec (ARIHQ) a poskytovatelem ubytovacích služeb Centre de Santé Osman na straně jedné a veřejným orgánem zdravotní a sociální péče Santé Québec na straně druhé. ARIHQ uzavřela v roce 2018 jménem Osmanu národní dohodu s ministrem zdravotnictví a sociálních služeb. Dohoda obsahovala vícestupňový mechanismus řešení sporů, který stanovil prekluzivní lhůtu 90 dnů pro podání písemného oznámení o neshodě a teprve poté postoupení věci do rozhodčího řízení. Spor o zpětné platby vznikl v roce 2021, avšak oznámení o neshodě bylo podáno až téměř o tři roky později, s nárokem ve výši přibližně 1 225 000 CAD. Rozhodce nárok zamítl s tím, že devadesátidenní lhůta je platná a neodporuje veřejnému pořádku.
ARIHQ a Osman se následně domáhali zrušení nálezu ze dvou důvodů: rozpor s veřejným pořádkem kvůli smluvní lhůtě kratší než zákonná tříletá promlčecí doba a nedodržení rozhodčího postupu, neboť existovaly silné indicie, že nález vypracovala AI. Soud posuzoval druhý důvod podle čl. 646 odst. 3 québeckého občanského soudního řádu (Code of Civil Procedure), který umožňuje zrušení nálezu při nedodržení sjednaného nebo jmenovacího postupu.
Soud zdůraznil, že porušení dohodnutého rozhodčího postupu musí být závažné a musí narušovat integritu řízení; bagatelní procesní vada bez újmy či vlivu na výsledek soudní zásah neodůvodňuje. Klíčovou tezí rozhodnutí je, že rozhodce nesmí delegovat své jádrové rozhodovací funkce na třetí osobu. Strany volbou rozhodčího řízení získávají právo očekávat, že jimi vybraný rozhodce osobně vydá odůvodněné rozhodnutí; tento požadavek vyplývá též z povinnosti mlčenlivosti a udržení důvěry veřejnosti.
Soud uznal přínosy AI, ale identifikoval pět rizik: vznik zavádějících halucinací, neschopnost vykonávat diskreční pravomoc, reprodukci skrytých předsudků, ohrožení důvěrnosti a podkopání důvěry v justici. Dovodil, že osoby rozhodující ve věci nesou přísnější povinnosti než advokáti, neboť legitimita rozhodnutí spočívá na vlastním dostatečném odůvodnění rozhodce, nikoli na vnější racionalizaci. Poukázal rovněž na to, že Kanadská soudcovská rada (Canadian Judicial Council) soudcům delegaci rozhodování na jakoukoli třetí stranu včetně AI zakázala. Protože smyšlená judikatura a neexistující doktrinální prameny tvořily ústřední část odůvodnění, rozhodce fakticky delegoval svou pravomoc a výsledek neověřil. Soud nález zrušil a stranám uložil zvolit do 60 dnů nového rozhodce.
Autor zasazuje rozhodnutí do širšího rámce: čl. 646 odst. 3 québeckého občanského soudního řádu úzce odpovídá čl. V odst. 1 písm. d) Newyorské úmluvy a čl. 34 odst. 2 písm. a) bodu iv) vzorového zákona UNCITRAL, jimiž se québecká úprava od novely z roku 1986 inspirovala. Většina soudů v aplikaci čl. V odst. 1 písm. d) vyžaduje podstatnou vadu řízení nebo příčinnou souvislost mezi vadou a nálezem, případně prokázání, že bez vady by výsledek byl odlišný. V projednávané věci důkazy zřetelně prokázaly, že všechny citované prameny byly halucinované a tvořily ústřední část nálezu, čímž vznikla přímá příčinná souvislost mezi procesní vadou a výsledkem.
Rozhodnutí nezavádí plošný zákaz používání AI rozhodci. Soud výslovně uvedl, že ne každý nález s chybnou citací nebo s asistencí AI musí být zrušen; pokud by rozhodce autenticitu pramenů samostatně ověřil nebo by halucinace představovaly jen nepatrnou vadu, samo užití AI by zrušení neodůvodnilo. Případ tak připomíná, že AI může rozhodci pomáhat, ale nemůže jej nahradit — odpovědnost za vydání odůvodněného nálezu zůstává na lidském, nezávislém a nestranném rozhodci. Plné znění analýzy je dostupné na blogu Kluwer Arbitration.